Tomáš Luksch

Psaní, psaní a zase psaní

O mně

Kde mě můžete potkat?

Ja

Inu, pokud by někdo cítil potřebu mě potkat a osobně zkritizovat mou tvorbu, spáchat na mě atentát za moje sluníčkovské, xenofóbní, rasistické a multikulturní názory, anebo případně naopak předat pochvalu, pak se přiznám k tomu, že se nejčastěji a prakticky neustále vyskytuji v Českých Budějovicích – krásném to městě, které jsem zatím neměl potřebu opustit. S jedinou malinkou výjimkou, kterou tvoří jeden a půl roku strávených v Plzni. Rodné město si mě však povolalo zpět a já jsem toto volání vyslyšel. Budějce jsou zkrátka Budějce.

Něco jako krátký životopis?

Odmaturoval jsem na SOŠ ve Velešíně jakožto ajťák a elektrikář (elektrikáře však brát spíše s rezervou). Hned na to jsem nastoupil do již zmíněné Plzně na FAV, obor Informatika. Můj mozek či snad bohové tomu však nechtěli a tak jsem studia po roce a půl zanechal a přestoupil do svého rodného města na pedagogickou fakultu JČU, přesněji na dvojobor fyzika – informatika. S tímto údělem se peru dodnes, nutno však dodat, že již o něco lépe. Od chudého studentského života mi pak pomáhá jen občasná výpomoc v patentové kanceláři PatentCentrum Sedlák & Partners s.r.o., pro kterou tvořím patentové výkresy a patentové rešerše.

Psaní a další tvůrčí kratochvíle

Pořádně psát jsem začal zřejmě někdy na přelomu střední a vysoké. Napsané jednohubky jsem publikoval na serveru piste-povidky.cz, přičemž povídkové série Krvavě Červený si všiml zakladatel tehdy začínajícího elektronického nakladatelství jine-knihy.cz a nabídl mi vydání celé série jako e-knihy.

S tímto novým impulzem jsem pak vyzkoušel i několik soutěží, přičemž se mi podařilo umístit se na pátém místě v soutěži O dračí řád 2012, což pro mě znamenalo nejdůležitější výhru ve smyslu publikování mé povídky Naděje umírá poslední ve sborníku V příštím programu. V té samé soutěži v ročníku 2015 se mi pak podařilo dosáhnout třetího místa s povídkou Řád řeřavého draka, jež je prequelem k rozpracovanému fantasy románu. Na psaní však ke škole zatím není tolik času a tak to jde relativně pomalu. Krom psaní povídek a románů mě občas také chytne poetická nálada a tak čas od času sesmolím i nějaký ten verš.

Asi bych mohl také zmínit, že jsem se pokoušel i o něco jako je blog, kde bych formoval svoje myšlenky, jež se nehodí do ničeho jiného, či občas sepsal nějakou tu recenzi (moje recenze na Skyrim – která se tu taky někde kolem možná někde válí – se stala kvůli své kritičnosti velice neoblíbenou). Nicméně takových myšlenek bylo málo, poněvadž většina z nich stejně šla do povídek, a tak mých blogových příspěvků není velké množství.

Značnou část svých psacích ambicí si taktéž vybíjím na svém profilu na ČSFD, kde mě můžete najít pod přezdívkou Helo.

Co mě baví a čím nepohrdnu

Jak již plyne z převládajícího zaměření mé tvorby, největší slabost mám pro fantasy literaturu, kde na pomyslné horní stupně žebříčku stavím Tolkiena, Sapkowského a Eriksona, přičemž poslední dva jsou pro mě v poslední době docela silnou inspirací, co se týká stylu vyprávění (ačkoli bratr můj styl dialogů přirovnal spíše k Tarantinovi, což rozhodně nemůžu brát jako urážku), přičemž se však snažím jejich vliv na mě omezit a být svůj. Mezi další oblíbené kousky patří například série hlídek od Lukjaněnka nebo Elenium od Eddingse.

Jsem i vášnivým divákem seriálů a filmů, kde jsem schopen kouknout asi na jakýkoli žánr, pokud mě zaujme – snad jen s výjimkou telenovel a podobných volovin. Více opět viz ČSFD.

Jakýmsi podivným způsobem jsem se dostal i k hraní na irskou tin whistle, kytaru a brumle a nebudu tajit, že v budoucnu bych chtěl zkusit ještě pár dalších zajímavých nástrojů, například niněru. Z hudby si pak nejčastěji pouštím metal, od lehčího klasičtějšího heavy jako jsou Judas Priest nebo Manowar, přes folkové, symfonické a epičtější věci (srdcovka Nightwish), až po nějaký ten black výjimečně (Bathory). Nevyhýbám se ani psychedelic kapelám, jako jsou Pink Floyd nebo The Vintage Caravan, ani pagan folkovým
kouskům (Wardruna) či filmovým a seriálovým soundtrackům (Bear McCreary). Jsem v tomhle ohledu vlastně docela univerzální.

Komentáře nejsou povoleny.